Doppelte Haushaltsführung – dvojitá domácnost v Německu

Dvojitá domácnost –co to vlastně je?

Tuto otázku si určitě kladou mnozí naši klienti, když se jich ptáme na to, zda vedou dvojitou domácnost. Dvojitá domácnost znamená, že daňový poplatník vede vlastní domácnost v Česku a zároveň vlastní domácnost v Německu.

Doppelte Haushaltsführung v Německu

Vlastní domácnost v Německu znamená, že daňový poplatník je tam přihlášený na určité adrese. Má potvrzení o přihlášení na pobyt Anmeldebestätigung, případně je jeho německá adresa uvedena i na ročním zúčtovaní Lohnsteuerbescheinigung.

Velmi důležité Většinou jde o byt anebo pokoj v Německu, kam se pravidelně vrací, má na něj nájemní smlouvu a měsíčně platí nájem. Má o tom též doklad, ať jsou to buď výpisy z účtu anebo příjmové pokladní doklady. Tato domácnost musí vzniknout z pracovních důvodů, tedy z důvodu vzniku pracovního poměru v Německu anebo v souvislosti se změnou místa výkonu práce.

Doklady o zaplacení ubytování v různých penzionech a hotelích, tzv. Rechnungen, ve většině případů není možné chápat jako vedení dvojité domácnosti v Německu. Většinou jsou už tyto výdaje proplaceny zaměstnavatelem, o čemž svědčí záznam v řádku 17, 20 nebo 21 ročního zúčtování Lohnsteuerbescheinigung.

Abychom zjistili, jestli nezdanitelné příspěvky od zaměstnavatele z řádku 20 dostával daňový poplatník vskutku na ubytování, je potřebné nahlédnout do jeho výplatních pásek. Na pásce je v tomto případě uvedeno Übernachtung, anebo Unterkunft steuerfrei. Pásky je možné nahradit potvrzením od zaměstnavatele o druhu a výši poskytnutých nezdanitelných příspěvků.

Vedení vlastní domácnosti v Česku

Vedení vlastní domácnosti v Česku se zakládá hlavně na skutečnosti, že daňový poplatník je vlastníkem nebo nájemcem bytu nebo domu v Česku. Není to však jedinou podmínkou.

Velmi důležité Bydliště v Česku musí být, resp. zůstat středobodem životních zájmů daňového poplatníka, to znamená, že v Česku v tom bydlišti žije jeho manželka, děti, příp. snoubenec nebo snoubenka, přátelé, příbuzní, rodiče ve vysokém věku, daňový poplatník se tam veřejně angažuje tak, že je například člen obecního zastupitelství, hráčem místního sportovního klubu a podobně.

Tato domácnost v Česku musí být jeho hlavním sídlem, což znamená, že se tam vrátí a aspoň jednou měsíčně (jiné zdroje uvádějí, že se do domácnosti v Česku stačí vrátit jednou ročně).

Středobod životných zájmů

Středobod životných zájmů daňového poplatníka se musí trvale nacházet v místě prvního sídla. U ženatých a vdaných se české sídlo považuje za středobod životních zájmů zpravidla tehdy, kdy přijedou do sídla rodiny minimálně šestkrát za rok.

U svobodných je za středobod životních zájmů považováno to místo, ke kterému má úzké osobní vazby. Kdo navštěvuje svůj byt v Česku méně než dvakrát měsíčně, měl by to být schopen  odůvodnit svými vztahy k rodičům, životnímu partnerovi, příbuzenstvu a přátelům, anebo členstvím ve sdruženích.

Byt, resp. dům v Česku musí být zařízený. V domácnosti musí „vládnout“ hospodářský život, musí být trvale obývaná, například manželkou, dětmi, rodiči, sourozenci a podobně.

Klient musí být jejím vlastníkem, nájemcem, anebo ji může užívat jako partner anebo manžel vlastníka. Kromě toho je potřebné, aby sám spoluurčoval, resp. spolurozhodoval o vedení domácnosti, anebo značně k tomu přispíval.

Klient musí na vedení domácnosti finančně přispívat. Proto jako doklad slouží vlastníkovi několik dokladů SIPO a nájemci doklady o zaplacení nájmu.

Minimální výše příspěvku je 10 % měsíčních nákladů na domácnost. K něm patří nájem, další náklady na bydlení jako elektřina, topení a voda, koncesionářské poplatky za rozhlas a televizi, náklady na potraviny a jiné věci denní spotřeby apod. Úřad v případě daňových poplatníků v daňové třídě 3, 4 a 5 toto spolufinancování předpokládá, v ostatních případech je potřebné ho zdokladovat.

Co se nepovažuje za vedení vlastní domácnosti

Velmi důležité Bezplatné užívání pokoje v domě rodičů se nepovažuje za vedení vlastní domácnosti. Daňový poplatník musí být schopen zdokladovat, že přispívá na vedení domácnosti ve výši minimálně 10 % z celkových nákladů domácnosti. Ani ubytování v karavanu se nepovažuje za vedení vlastní domácnosti.

Naproti tomu, jestli svobodný daňový poplatník sám využívá v domě rodičů uzavřenou samostatnou zařízenou jednotku (byt, poschodí), přičemž může využívat společné místnosti jako jsou koupelna a kuchyně, a za to platí, to se už za vedení vlastní domácnosti považuje. Pro německý finanční úřad je přitom rozhodující věk daňového poplatníka.

Jde-li o mladší děti pracující při studiu, kteří během studia užívají pokoj v rodičovském domě, i když se podílejí na výdaje domácnosti, jsou jen začleněni do rodičovské domácnosti.

U starších pracujících dětí, kteří žijí se svými rodiči anebo jen s jedním rodičem ve společné domácnosti, tam úřad předpokládá, že daňový poplatník rozhodující mírou spolurozhoduje o způsobu vedení domácnosti. To se už za vedení vlastní domácnosti považuje.
Klasická domácnost rodičů a dětí se může změnit na společné a spoluurčující vícegenerační bytové společenství rodičů a dospělého dítěte, když jsou součástí domácnosti rodiče vyžadující péči pro své stáří nebo nemoc.

I když německý finanční úřad odmítne vedení dvojité domácnosti, stále by měl brát ohled na cestovní náklady. Vždy je totiž možné uplatnit si jako odpočitatelné výdaje cesty z obou domácností – z druhé domácnosti a z „rodné“ domácnosti do místa výkonu práce.