Poprvé vycestoval jako sedmnáctiletý. Čtyřměsíční stáž v Itálii, práce v gastronomii a jazyk, který se naučil za pochodu, přímo v praxi.

„To byla moje první lekce,“ říká Milan. „Že je možné přijet do cizí země bez jediného slova a odjet s jazykem, pokud člověk opravdu chce.“

Dvanáct let v Německu

Během studia se mu podařilo vycestovat ještě dvakrát do Německa, a to se mu stalo osudným. Po střední škole, v roce 2002, odjel znovu. Zůstal tam, s menšími přestávkami, dvanáct let, až do roku 2014.

„Odjížděl jsem jako osmnáctiletý kluk a vracel jsem se domů jako třicátník,“ popisuje Milan tuto etapu. Mezitím stihl vedle práce vystudovat i vysokou školu.

Začínal jako absolvent hotelové školy v oboru gastronomie. Úroveň němčiny nenechal jen na tom, co pochytil v práci. Učil se ji pořádně, protože věděl, že bez skutečné znalosti jazyka se v kariéře dál neposune. Postupně prošel všemi pozicemi v oboru i mimo něj a poslední čtyři roky působil jako provozní manažer. V jedné fázi měl na starosti dvě provozovny, kde společně pracovalo přibližně 60 lidí z 20 národností.

„Naučilo mě to vést lidi ještě dříve, než jsem vůbec věděl, že se tomu říká management,“ říká.

Podle Milana ho Německo naučilo věci, které se nedají koupit: pokoru vůči práci, pracovní morálku, schopnost obstát v cizí zemi. „Místní to mají vždy o něco jednodušší, co se týče jazyka, národnosti a kontaktů. Já jsem si své místo musel vybojovat. A to se člověku vryje hluboko do paměti.“

První kroky v oblasti daní

Ještě během svého působení v Německu pomáhal Milan svým kolegům a krajanům ve městě zorientovat se v německém daňovém systému, který je pro cizince opravdu nepřehledný.

Měl přitom výhodu, kterou většina lidí v jeho pozici neměla. Jako provozní vedoucí denně spolupracoval s německými daňovými poradci a účetními, kteří řešili otázky odvodů a daní firmy. Viděl tento svět zevnitř a pochopil, kde v něm pro klienta vzniká skutečná hodnota.

„A zároveň jsem celou cestu klienta prošel na vlastní kůži,“ dodává. „Jazyková bariéra, nejistota, nevědomost, co od úřadu vůbec očekávat. Přesně to, s čím za námi dnes klienti přicházejí.“

Návrat domů a budování firmy

Nakonec ho zlákalo vrátit se na Slovensko a začít podnikat. „Moje silná stránka je budovat systémy a tvrdě pracovat,“ říká Milan. „Znal jsem potřeby trhu ze všech úhlů pohledu, protože jsem tou cestou sám prošel.“

Když přišel do firmy TJ-Legal, byli tam tři: Marián, Monika a on. Kolegové už roky podávali daňová přiznání v holandštině a angličtině, Milan se pustil do budování německy mluvící divize. Nejprve německé daně, později rakouské, slovenské i české. Tím se nastartoval růst, který firmu dovedl od tří lidí až k počtu 78 zaměstnanců.

Dnes jich je 60 a podle Milana jde o záměr, nikoli o krok zpět. Díky optimalizaci procesů, standardizaci a rozsáhlé digitalizaci dokáže dnes menší tým zpracovat více než 17 000 různých typů podání ročně pro klienty ve čtyřech zemích: na Slovensku, v České republice, v Polsku a v Rumunsku.

Co ho to všechno naučilo

„Někdy před námi není vidět cesta a tehdy si ji musíme vytvořit sami,“ shrnuje Milan svou dosavadní cestu. Sám sebe označuje za manažera, který se vypracoval vlastními silami; teorie u něj vždy zaostávala za praxí a učil se především na vlastních chybách, jejichž následky byly často náročné.

„Ale podařilo se nám z toho vymanit a dnes z nich máme cenné životní lekce,“ říká. Ty dnes předává dál v komunikaci s klienty i při poradenství firmám, které právě procházejí stejným růstem a škálováním, jako kdysi TJ-Legal.

Nejvíc ho baví budovat systémy, navrhovat je tak, aby se daly škálovat, aby byly ziskové a aby nakonec přinesly klientovi přesně to, pro co přišel: rychle a kvalitně vyřešený problém za férovou cenu.

„V účetnictví a poradenství mají lidé rádi opakovatelnost,“ vysvětluje Milan svou filozofii. „A já se snažím tuto opakovatelnost využít a přeměnit na standardizovaný produkt, který lze rychle dodat.“

Od chaosu k systému

Milanův příběh je ve své podstatě příběhem o cestě od chaosu k systému, a právě tuto zkušenost dnes TJ-Legal nabízí i svým klientům.  Čechům, Slovakům, Polákům i Rumunům, kteří pracují v Německu, Rakousku či Nizozemsku a potýkají se se stejnou nejistotou, jakou kdysi zažíval on sám: jazykovou bariérou, nepřehlednými úřady, otázkou, co přesně od nich systém očekává.

Kluk z Prešova, který kdysi vyrazil do světa sám, se vrátil domů, aby vybudoval něco vlastního. A tu samou cestu od chaosu k systému dnes se svým týmem pomáhá projít i ostatním.